Jiří Ptáček: Má Viktorka na Žižkově šanci?

/ Aktuálně / Názory / Jiří Ptáček: Má Viktorka na Žižkově šanci?

Jiří Ptáček: Má Viktorka na Žižkově šanci?

V průběhu prosince nechal fotbalový klub Viktoria Žižkov rozvěsit po Žižkově billboardy se sugestivní otázkou ohledně budoucnosti stadionu. Udržitelná budoucnost v rukou klubu, nebo nejistá budoucnost v rukou městské části? Proč se ještě nezačalo s rekonstrukcí a proč stadion nemá licenci? Tenhle text jsem napsal mezi svátky pro všechny fotbalové fanoušky, se kterými jsem se o tom během posledního měsíce nespočetněkrát bavil. Ten příběh je totiž hodně starý a historii stadionu nezná ani řada těch, kteří dnes o jeho budoucnosti rozhodují.


Co Praha 3 nezvládla
 

Základním problémem stadionu nejsou špatné sedačky na tribunách či stav budovy. Kruciální otázkou je, zda bude kudy na stadion chodit a kde by se dalo vybudovat zázemí dle požadavků Fotbalové asociace. Ta totiž požaduje pět samostatných vchodů, parkoviště, oproti současnosti násobné množství toalet a spoustu dalších věcí, které se na dnešní stadion v podstatě nemají šanci vejít, aniž by se využily okolní pozemky či zredukovala kapacita stadionu.

Pamětníci dobře vědí, že původní pozemky, náležící ke stadionu, byly mnohem větší, než radnice vlastní dnes. Kromě parkoviště zde byla také klubová hospoda a rozlehlý plac směrem ke Krásově ulici, který měl sloužit jako tréninková plocha. Na mapce jsem je ohraničil modrou barvou. Pozemky však byly příliš lukrativní na to, aby unikly zájmu developerů a během let byly postupně vyvedeny z vlastnictví obce.

Jak to už bývá, tenhle příběh nemá konkrétního viníka. Věci se udály v postupných krocích v průběhu dvaceti let. Vždy byly doprovázeny krásnými vizemi a velkými sliby. První kolečko salámu bylo ukrojeno na sklonku devadesátých let, kdy radnice pronajala zmíněné (modré) pozemky na 80 let za účelem sportu. Na první pohled bohulibá věc byla záminkou k následujícím krokům. V průběhu dalších let byly pozemky s odvoláním na zmíněný smluvní závazek označeny za nedobytné a v roce 2009 byly městskou částí vloženy do společnosti Viktoria Žižkov a.s.

Dobře si pamatuji, že jsem byl tehdy na jednání zastupitelstva jako divák a tehdejší koalice záměr prezentovala jako velkou šanci pro fotbal v Praze 3. Řada politiků totiž lovila voliče mezi fotbalovými fanoušky a ráda se v klubových dresech ukazovala na víkendových utkáních.

Výměnou za tento vklad získala Praha 3 minoritní podíl (44%) ve společnosti, kterou původně vlastnila společně s klubem. Klub však většinu svých akcií převedl na nového vlastníka a postupnými kroky tak došlo k tomu, že majoritním vlastníkem společnosti Viktoria Žižkov a.s. se stala developerská společnost CTR. Bylo jasné, že se na pozemcích bude stavět. V roce 2014 se městská část nakonec rozhodla i svůj podíl developerovi prodat a tím byl celý "salám" definitivně rozkrájen. Jediným akcionářem společnosti Viktoria Žižkov a.s. vlastnící pozemky se stal developer a radnici zůstal stadion obklopen soukromými pozemky - bez parkoviště, bez garantovaných přístupů a bez možnosti rozvoje.

Ještě do roku 2018 existovala možnost, jak zajistit alespoň náhradní řešení. Přilehlý park (žlutá barva) patřil Unii odborových svazů a otevírala se možnost park či jeho část koupit. Bylo třeba zajistit alespoň náhradní přístupovou cestu od tramvajové zastávky a úředníci radnice ve spolupráci s odboráři začali takový krok připravovat. Dokonce došlo k oddělení malého pruhu parku (znázorněn fialovou barvou) právě za tímto účelem. Proč k výkupu pozemku nikdy nedošlo a proč tento pozemek nevede až na Seifertovu třídu, ale končí jen pár metrů před napojením na chodník, to mi dodnes nikdo nedokázal rozumně vysvětlit.

Na prosincovém zastupitelstvu si vystřihl bývalý starosta Bellu velmi emotivní proslov o neschopnosti stávajícího vedení radnice vyřešit vleklé problémy kolem stadionu. Ale když jsem se jej veřejně optal, proč onen pozemek nekoupil, beze slov odkráčel ze své zastupitelské lavice a usedl do sektoru pro veřejnost. Přitom právě Bellu měl čtyři roky ve své gesci na radnici oblast majetku, tedy měl na starost i náš fotbalový stadion.
 

 
(Na mapě jsou vyznačeny hranice pozemků-červená Praha 3, žlutá Dům Žižkov a.s., modrá CTR, Fialová a růžová představuje budoucí vstupy po dostavbě projektu CTR.)


Rychlé dva roky
 

V roce 2018 tempo přitvrdilo. Odboráři prodali své sídlo (DOS) a přilehlý park (žlutá barva) soukromé společnosti Dům Žižkov a.s., která patří skupině investorů a developerovi Martinovi Loudovi. Onen malý kousek pozemku (fialový), který měla koupit Praha 3, nakonec koupila společnost CTR (vlastník modrých pozemků) a vybudoval na něm alespoň provizorní vstup na vlastní náklady. Radnici se tak zavřela možnost nabýt pozemky, s kterými bychom dnes měli situaci mnohem snazší.

A také byly volby. Na radnici se výrazně obměnilo vedení. Na přelomu let 2018/19 (zhruba dva měsíce od nástupu do funkce) jsem se poprvé setkal se zástupci developerské společnosti CTR a narychlo vznikl smluvní závazek o zřízení věcného břemene přístupu na stadion přes jejich (modré) pozemky a o budoucím odprodeji zmíněného fialového kousku městské části. V budoucnosti by tak hlavní příjezdová cesta měla vést mezi nově postavenými budovami, což je na mapce vyznačeno růžovou šipkou. Další přístup pro pěší by měl vést z Krásovy ulice. Pro budoucnost je to klíčová věc. Nezbytným předpokladem však je dokončení probíhající výstavby. Tyto přístupy skýtají částečnou naději, že alespoň v budoucnosti se na stadion dostaneme.

A teď zpět k fotbalovému klubu, který dal našemu stadionu jméno. Finanční problémy FK VIKTORIA ŽIŽKOV a.s. gradovaly mnoho let. Dlužila peníze nejen radnici za nájem stadionu, ale i řadě dalších věřitelů, kteří ji v průběhu roku 2019 poslali do dražby. A v této kondici ji v prosinci téhož roku kupuje za vyvolávací cenu necelých dvou mil. korun (včetně dluhů) stejný Martin Louda, který je již spoluvlastníkem okolních pozemků a zmíněného sídla odborářů.


Kdo nechal stadion zchátrat?
 

Martin Louda rozjel ambiciózní plán, jehož součástí je i oživení celého klubu. Splatil dluhy a začal se o klub náležitě starat. Až do té doby byla FK VIKTORIA ŽIŽKOV a.s. otloukánkem, který byl rád, že na obecním stadionu může hrát, i když dluží na nájemném. Ale od této chvíle začala poukazovat na to, že je stadion ve špatném stavu. Na jaře 2020 se navíc plně projevily vleklé problémy s licencí od FAČRu, protože stadion postavený v padesátých letech už dávno nesplňoval průběžně rostoucí podmínky asociace a měl platnou licenci jen díky řadě historických výjimek. Novému majiteli klubu se tato skutečnost pochopitelně nelíbí a čím dál častěji zaznívá, že radnice do stadionu příliš neinvestuje a fotbalu dává formou grantů málo peněz.

Jenže tady je to opět mnohem zamotanější. Zatímco jsem v první části textu nenechal na radnici nit suchou za to, že se zbavila klíčových pozemků, tak odpovědnost za fyzický stav stadionu je mnohem menší, než by se na první pohled mohlo zdát. Je třeba si uvědomit, že radnice byla vlastníkem pozemků, ale samotné stavby původně vůbec nevlastnila. Nemovitosti totiž postupně vykupovala především od fotbalového klubu až v průběhu posledních dvaceti let. Klub, který se dlouhodobě potácel nad dluhovou propastí, inkasoval od radnice desítky miliónů korun za jednotlivé tribuny, vyhřívaný trávník a další nemovitý majetek. Městská část tak investovala do žižkovského profesionálního fotbalu zhruba 70 mil. Kč a řadu let tak klubu doplňovala chybějící finance. Ve chvíli, kdy klub již neměl co prodat, šel do dražby a městské části zůstala odpovědnost za celý stadion.

Pro ilustraci uvádím, že ty zchátralé tribuny městská část vykoupila za 23 mil. Kč. Tehdy si ovšem nikdo netroufl nahlas říct, že zchátralé jsou. V roce 2012 Praha 3 od fotbalového klubu vykoupila budovu kotelny a vyhřívaný trávník za zhruba 26 mil. Kč. Další prostředky šly do VIP klubu a stožárů s osvětlením. Když jsem nastoupil na radnici, proběhlo několik dalších schůzek, na kterých nás klub nabádal k vykoupení posledních zbytků movitého majetku v podobě sekaček, nářadí a podobných drobností. To byl klub už finančně na dně, dlužil za nájemné a zanedlouho byl prodán ve zmíněné dražbě za dva miliony. Nutno podotknout, že v té době musely být pro budoucího vlastníka klubu problémy se stavem budov a získáváním licence od FAČR známou skutečností.

Dnes je stav nemovitostí klubem i licenčním manažerem označován jako nevyhovující pro požadavky profesionálního fotbalu a připravuje se projekt na celkovou rekonstrukci. Klub s novým vlastníkem v čele obec kritizuje za to, že všechno dávno neopravila. 
 


(Pravděpodobně šedesátá léta. Všimněte si tréninkového hřiště a zázemí v pozadí. Zdroj: Archiv Viktoria Žižkov fans)


Prodat?
 

V roce 2020 přišel vlastník klubu s návrhem, že celý stadion včetně pozemků odkoupí za odhadní cenu. Ukázal vkusné vizualizace oprav, slíbil investice do stadionu i do zázemí pro mládež. A zavázal se, že fotbalisté budou opravený stadion používat minimálně do roku 2025. Dále slíbil, že do deseti let vybuduje moderní fotbalový stadion. Ten však už nemusí být na Žižkově, ale kdekoliv na území hl. města Prahy. Kde přesně by byl, jak by vypadal a co by potom bylo na dnešní Viktorce, není z nabídky vůbec jasné. Takovouto nabídku zastupitelstvo městské části na prosincovém jednání nepřijalo a jako nejčastěji zmiňovaný důvod byl onen závazek do roku 2025, který byl hodnocen jako nedostatečný. Byla na tom vzácná shoda koalice i opozice a prodej stadionu za těchto podmínek nepodpořil skoro nikdo.

Někomu se to může zdát jako promarněná příležitost. Ale za radnici říkám, že prostě nechceme skončit jako naši předchůdci v případě onoho "modrého" pozemku, na kterém se dnes staví. Ať je to jakkoliv, tak na radnici zůstává odpovědnost za budoucnost stadionu.


A co teď?
 

Pokud má mít fotbal na Viktorce nějakou perspektivu, musíme se na ní jako radnice domluvit s klubem. Klubu jsme za poslední půlrok předložili řadu alternativ ke zmíněnému prodeji. Nabízeli jsme dlouhodobý pronájem za symbolické nájemné i vůli do stadionu investovat. V rozpočtu na rok 2021 jsme alokovali zhruba 25 mil. Kč a máme příslib kooperace magistrátu. Řada zastupitelů je evidentně ochotna jednat i o prodeji, ale požadují dlouhodobý závazek, že stadion zůstane na tradičním místě a nebude využit jako stavební parcela pro nějaký developerský projekt.

Klíčem investic je však provázanost s okolními pozemky. To si bezpochyby uvědomuje i Martin Louda. Ostatně i z jeho vizualizací je zřejmé, že bez přístupu do parku není v tuto chvíli záchrana stadionu a získání licence prakticky možná.

Radnice již v průběhu července pana Loudu i ostatní spoluvlastníky parku oslovila s žádostí o schůzku v této věci. Vlastníkovi parku navrhujeme variantu odkupu části pozemku za účelem zřízení přístupové cesty ke stadionu, zřízení věcného břemene za úplatu či alespoň dlouhodobý pronájem. Nicméně vůle jednat o čemkoliv jiném než o prodeji prakticky není a první schůzka by i přes četné urgence ze strany radnice měla proběhnout teprve v druhé polovině ledna.

Rekonstruovat stadion bez dohody se sousedy je fakt zapeklitá věc.


Poznámka na závěr
 

Za uplynulý měsíc jsem opakovaně slyšel názor, že pokud mají pozemky sloužit sportu, bylo by lepší, kdyby je vlastnil právě fotbalový klub. Obec je řízena politiky a ti v minulosti nejednou selhali.
Připadá mi, že se historie začíná opakovat. Připomínám devadesátá léta, kdy obec pronajala polovinu pozemků klubu. Dnes se na nich staví. Připomínám, že od devadesátých let se klub několikrát dostal do takových finančních problémů, že musel rozprodávat svůj majetek. A v neposlední řadě připomínám, že stávající majitel klubu je již čtvrtým vlastníkem, kterého si za svůj život na Žižkově pamatuji. Vsadil bych se, že kdyby klub v minulosti pozemky vlastnil, nebyl by v listopadu 2019 vydražen za necelé dva miliony, ale za částku mnohem větší - byl by rovnou vydražen za cenu stavebního pozemku.

Poučme se z chyb předchůdců a nedopusťme, aby se historie opakovala. Za radnici každopádně říkám, že o fotbal na tradičním místě stojíme. A jsem připraven spolupracovat jak s klubem tak s jeho majitelem. Věřím v dohodu na společném postupu, ale ta dohoda bude muset být bezpečná pro obě strany.


Publikováno: 10. 1. 2021 Sekce: Názory, Aktuálně

13. 1. 2021

Jan Materna: Nafukovací haly na místě bývalého rybníčku — řešíme další nevýhodnou smlouvu

Z dob dávno minulých (2001) jsme zdědili nevýhodnou smlouvu, kterou Praha 3 pronajímá pozemek sportoviště před ZŠ…

10. 1. 2021

Robert Pecka: Hledáme řešení, aby v Jičínské nezmizelo 32 parkovacích míst

Jak jste nejspíš zaznamenali, nedávno pro - běhla výměna povrchu vozovky v ulici Jana Želivského. Podobná rekonstrukce se…