Názory

Městská část brzy dokončí jednu z důležitých investičních akcí v oblasti parkování. Garáže ve Vinohradské ulici (ve vnitrobloku Vinohradská 114, 116), které byly desítky let nevyužívané, se brzy opět otevřou veřejnosti. Tyto podzemní garáže, postavené v 80. letech minulého století, sloužily občanům po mnoho let, ale posledních 15 let jsou uzavřené a postupně chátraly. Důvodů bylo hned několik, ale především šlo o nevyhovující stav. Garáže byly v havarijním stavu a velikost parkovacích míst z 80. let již nevyhovovala současným požadavkům.

Jako předseda dopravní komise a výboru pro územní rozvoj se snažím využít průniku těchto dvou gescí a přicházím s projektem revitalizace vnitrobloků. Hlavním tématem bude jejich využití pro potřeby parkování aut, aby se ulevilo ulicím a současně se využil prostor nad auty pro volnočasové aktivity obyvatel přilehlých domů. Ideální by bylo využít střechu například jako komunitní zahradu, dětské hřiště, případně pro jakékoliv jiné aktivity zpříjemňující život místním obyvatelům. Cílem je vznik studie, která má sloužit nejen jako podklad pro případnou budoucí realizaci, ale i jako inspirace pro ostatní vnitrobloky a SVJ na Praze 3. Pro zpracování studie jsme vybrali objekt garáží v Biskupcově ulici, který je v majetku MČ Praha 3. Jedná se o bývalé nevyužívané sklady, které byly v minulosti předělány na nepříliš efektivní parkování.

Vackov je lokalita, která se nachází ve východní části Žižkova mezi Jarovem a Malešicemi. Místo, které zástavbou připomíná spíš nějakou vesničku někde za Prahou, kterou kdysi bývalo. Začátkem minulého století obyvatelé Prahy podnikali v neděli výlety a navštěvovali místní zahradní restauraci, kterou ještě nedávno připomínaly vzrostlé kaštany. Přes venkovský charakter, kdy každý z domů má malinkou zahrádku, tu nenalezneme mnoho veřejné zeleně, což bývá problém obzvlášť v horkém letním období.

V příštím školním roce dokončíme dva důležité projekty. Jde jednak o lesní školku, která vznikne v parku Kapslovna a která doplní paletu přístupů předškolního vzdělávání na Praze 3. Druhou školku otevřeme na Vackově s kapacitou dvou tříd. Inspirována bude pedagogickým přístupem Začít spolu. Jde o první školku, kterou v rámci příspěvku na veřejnou vybavenost postavil pro Prahu 3 developer. Na konci června dokončíme nástavbu ZŠ Jeseniova, díky níž vzniknou dvě nové specializované učebny a dojde i k rozšíření školní družiny, jejíž kapacita je dnes nedostačující. ZŠ Jeseniova se týká i pilotní projekt pro-kognitivního osvětlení, jehož intenzita a barva světla jsou vhodnější pro výuku a vnímání dětí.

Stromy. Těch ve městě není nikdy dost. Jenže to není ani parkovacích míst. To vytváří rádoby politický souboj parkování vs. stromy, ve kterém „jedni chtějí město zalít betonem a druzí by místo parkovišť a silnic vysázeli hustý les“. To je samozřejmě pitomost a zjednodušení ze sociálních sítí.

Letní sezóna svádí k odpočinku v parku či zahradních restauracích. Stejně tak i osoby bez přístřeší vyhledávají některá místa k pravidelnému setkávání. Kromě bezproblémového sezení na lavičce to s sebou přináší i znečištění, pokřikování nebo ztíženou průchodnost. Mám pochopení pro složité životní situace, ale některé projevy tolerovat nelze. Například na zastávce Lipanská to občas připomíná „trestnou uličku“. 

Bourání bývalé ÚTB vyvolává obavy kvůli možnému úniku azbestu do ovzduší. Prvním kontrolním orgánem je pražská hygiena, kam jsem se vypravil už na třetí jednání, tentokrát společně s obyvateli Prahy 3. Hledali jsme způsoby, jak zajistit co nejbezpečnější průběh předepsaných demoličních postupů. 

Když jsme loni oznámili, že v Baranově ulici přetvoříme bývalé agitační středisko KSČM na dětskou ordinaci, hodně lidí nás varovalo, že myšlenka je to sice chvályhodná, ale s hledáním pediatra budeme mít velký problém.

V uplynulých týdnech jsem se opakovaně stal součástí debaty o pomoci uprchlíkům z Ukrajiny. Na sociálních sítích opanovali řadu diskuzí pisatelé se „zaručenými zprávami“, že si uprchlíci neváží jídla, utrácejí za drahé zboží a nechtějí bydlet v nabízených bytech. Co s tím? Jediné, co mohu udělat, je, že se podělím o osobní zkušenost. Je přesně opačná. 

V pondělí 17. ledna vyjel na lince 213 ze stanice Želivského na svou první jízdu s cestujícími elektrobus Škoda Trasportation s označením E’City 36BB. Byl to začátek zkušebního provozu, který bude probíhat i na linkách 154 a o víkendech na lince 124. Zahájení provozu elektrobusů je zajímavým krokem pro ekologizaci veřejné dopravy v Praze. 

Určitě jsme si všichni užili vánoční výzdobu naší městské části. Její neodmyslitelnou součástí jsou samozřejmě i vánoční stromy. Logicky se vybírají statné, zdravé stromy, tak aby vypadaly dobře. Vždycky mi přišlo škoda, že každý rok pokácíme několik stromů, které rostly mnoho let jen proto, abychom měli výzdobu, a nevyužijeme jejich kvalitní dřevo jinak než na výrobu tepla ve spalovně Malešice.

Každé dítě starší 10 let chce dříve či později chodit po škole s kamarády ven. Sami jsme takhle vyrostli a rádi na to vzpomínáme. Jenže většina dětských hřišť ve městě je zařízena pro mladší nebo předškolní děti a hopsadly na péru puberťáka neohromíme. Starší děti pak bloumají ulicemi a posedávají s mobily. My rodiče navíc ani nemáme ponětí, kde zrovna jsou.

Můj život je spojen se Žižkovem, kde bydlím i pracuji. Na jednom konci Žižkova nastoupím na tramvaj č. 9 a jedu přednášet na Vysokou školu ekonomickou. Zabývám se ekonomií a také teorií her, o které jsem s kolegou napsal docela pěknou knížku. Málo lidí například ví, že hra dáma již byla počítačem vyřešena a bez chybného tahu soupeře v ní nelze vyhrát.

Pražská ekonomika byla covidem poměrně dost zasažena, protože podíl sektoru služeb je v Praze významný. Město v rámci svých možností podnikatelům nabídlo pomocnou ruku. 

Praha má Poradní ekonomickou skupinu a Komisi pro restrukturalizaci pražské ekonomiky. Je to jedna z reakci na dopad covidu na ekonomiku, zejména na sektor služeb. Cílem komise pro restrukturalizaci pražské ekonomiky není řešení aktuálních problémů, ale jde o vytvoření platformy pro diskusi nad dlouhodobými opatřeními pro pocovidové období. Co přinese tato „futurologické“ komise, to ještě nevíme. Oproti tomu poradní ekonomická skupina řeší problémy ryze aktuální.

Praha 3 už v minulosti zkoušela tzv. participativní rozpočet, kdy o použití dané sumy rozhodovali obyvatelé. Vzniklo tak několik občanských projektů, ale pak se nad dalším zapojováním lidí do chodu samosprávy zase zavřela voda. Přitom participovat s lidmi je možné na ledasčem. Když si na začátku plánování budoucího parku (tzv. Pitterův park) pozvete všechny důležité aktéry (předsedy SVJ, vedoucí sportovních oddílů, ochránce přírody, blízké podnikatele), zachycujete a řešíte už v počátku možné konflikty mezi nimi. Budoucí park tak vzniká za účasti budoucích uživatelů a architekti pak svoje vize formují podle nich. Výsledkem jsou kvalitnější řešení, která v důsledku šetří čas i peníze. 

Pokud chceme stavět a opravovat, musíme na to přirozeně získat peníze. A dotace obcím nabízejí celkem solidní možnosti. Uplynulý rok 2020 byl pro Prahu 3 v tomto ohledu doslova rekordní. Radnici včetně příspěvkových organizací se podařilo z dotačních zdrojů Evropské unie, státu či magistrátu získat částku 267 milionů korun.

Náš zástupce v komisi pro sociální politiku Ivo Denemark se v posledním vydání radničních novin vyjádřil na téma přidělování obecních bytů podle bodového systému: Je dobře, že bodový systém přidělování obecních bytů byl zaveden také na Praze 3. Je transparentní a umožňuje objektivně porovnat jednotlivé žadatele a posoudit jejich skutečnou potřebu sociálního bydlení. Praha 3 nemá tolik městských bytů, aby mohla vyřešit vysoké nájmy v Praze, ale může své kapacity využít k pomoci těm, na něž bytová nouze dopadá nejhůře. Jako TOP/STAN chceme nový systém lépe vyladit, aby možnost obecního bytu měli také lidé s problémy menšími, než je život na ubytovně, přesto je však jejich životní situace objektivně složitá. 

Jak jste nejspíš zaznamenali, nedávno proběhla výměna povrchu vozovky v ulici Jana Želivského. Podobná rekonstrukce se kvůli hluku plánuje i v Jičínské ulici. Situace je zde na rozdíl od ulice Jana Želivského komplikovanější, protože tramvajový pás je zde zčásti využíván i automobilovou dopravou. Část silnice je rovněž využívána k parkování. V novém návrhu by byl tramvajový pás oddělen od jízdního pruhu patníčkem, což by znamenalo úbytek 32 parkovacích míst.

V průběhu prosince nechal fotbalový klub Viktoria Žižkov rozvěsit po Žižkově billboardy se sugestivní otázkou ohledně budoucnosti stadionu. Udržitelná budoucnost v rukou klubu, nebo nejistá budoucnost v rukou městské části? Proč se ještě nezačalo s rekonstrukcí a proč stadion nemá licenci? Tenhle text jsem napsal mezi svátky pro všechny fotbalové fanoušky, se kterými jsem se o tom během posledního měsíce nespočetněkrát bavil. Ten příběh je totiž hodně starý a historii stadionu nezná ani řada těch, kteří dnes o jeho budoucnosti rozhodují.

Oznámení o možném zvyšování cen jízdného v Praze vyvolalo mnoho reakcí. Nejdřív trochu čísel. Pražská integrovaná doprava stojí ročně zhruba 20 miliard Kč, z toho však jen něco přes 4 miliardy jsou tržby z jízdného. Cestující tedy v současnosti hradí jen 20 % z ceny, která navíc rok od roku stoupá. V Praze máme hustou dopravní síť, kterou nám závidí obyvatelé mnoha (nejen evropských) měst, ale ta se stává pro město nezaplatitelná. Pokud chceme i nadále mít krátké intervaly, čisté tramvaje, klimatizované autobusy a wifi, je třeba se vážně zamyslet na zvýšením cen jízdného.

V sobotu si připomeneme smutné výročí sedmdesáti let od justiční vraždy Milady Horákové, Záviše Kalandry, Oldřicha Pelce a Jana Buchala. Oni a mnozí další byli komunistickým režimem zavražděni jen pro svoje přesvědčení a snahu o svobodné Československo. Přestože část svého života strávili v nacistických lágrech, kde byli kvůli boji za naši svobodu, přestože o milost pro ně prosily přední světové osobnosti. Praha 3 považuje za nezbytné připomínat si jejich odkaz, a proto se připojila k výzvě Dekomunizace, o.s. a připomínáme si zavraždění Milady Horákové před 70 lety.

Koronavirová krize postihla v Praze mnoho oborů, mezi nejvíce zasažené patří stravování, kultura sport a cestovní ruch. Právě tyto obory by Praha mohla z městského rozpočtu podpořit za pomoci tzv. „Pražské poukázky“. Poukázka by fungovala na systému spoluúčasti, tedy pokud by se někdo rozhodl např. utratit v některém pražském podniku 1000 korun, Praha by ho podpořila dalším tisícem korun, které by mohl v daném podniku utratit. 

Koncem listopadu uplynul rok od chvíle, kdy se do čela Prahy 3 postavilo zcela nové vedení. Naprostá většina koaličních zastupitelů se v této roli ocitla poprvé v životě a já jako starosta jsem nebyl výjimkou. S nadsázkou lze říci, že za sebou máme křest ohněm. Prahu 3 jsme nepřevzali v dobré kondici. Rozpočet byl dotován systematickým rozprodáváním majetku. Příjmy z privatizace každoročně dotovaly provozní výdaje. 

Vážení, v první řadě bych chtěl poděkovat za důvěru. Jsem si dobře vědom, jaký je to závazek. Kdo mě zná, tak ví, že jsem začal podnikat už na střední škole. V podstatě lze říci, že jsem bezmála dvacet let pracoval, aniž bych nad sebou měl nějakého zaměstnavatele. Dneškem se to v mém životě mění. Od nynějška mám zaměstnavatelů rovnou 75 000.

Až Vám někdo bude tvrdit, že k zajištění bezpečnosti je třeba navýšit počty strážníků, zamyslete se prosím nad následujícím. V roce 2017 řešili strážních v ulicích Prahy 3 celkem 47 799 přestupků. Z tohoto počtu se v 90% jednalo o tzv. "přestupky v dopravě", což bylo většinou neoprávněné stání v zóně placeného stání.

V ulicích přibývají naše volební plakáty a mně přibývá dotazů. Co znamenají ty chodníky bez pastí? Výmoly? Exkrementy? Nášlapné miny? Jak si v tomhle Praha 3 vede?

Husitská rekonstrukci potřebuje a zácpy jsou nutné zlo. Jenže to má háček. Taky vám připadá, že se u nás všechny rekonstrukce odehrávají zbytečně pomalu? Že je na stavbách dělníků málo a dvousměnný provoz je jen snem? Praha na dodavatele s termínem příliš netlačí. Hlavním rozhodujícím kritériem je totiž cena.

Svobodný pohyb lidí a stále ekonomicky silnější lidé z jiných světadílů jsou trendy, které zvyšují turismus ve světě. Důsledkem toho se turisticky oblíbená města stávají přeplněná. Je to trochu paradox, že se bráníme přílivu turistů, tedy přílivu peněz. Podle odhadů totiž každá desátá koruna vytvořená v Praze pochází z turistiky, takže odhánění turistů by znamenalo značné ekonomické ztráty. Navrhovaným řešením je rovnoměrnější rozmístění zajímavých turistických cílů po městě. V případě Prahy je to šance pro Vítkov a oživení dolního Žižkova.

Pokud ano, vážení spoluobčané, dovoluji si Vás pozvat na veřejnou debatu k tomuto tématu, která proběhne ve čtvrtek 2. února od 17 hod v Kongresovém sále hotelu Olšanka. Naším cílem je zachovat toto veřejné prostranství pro další generace. Již v roce 2014 městská část Praha 3 iniciovala referendum o Parukářce, bohužel se tohoto procesu nezúčastnil dostatečný počet občanů Prahy 3. Nyní budeme společně hledat principy fungování prostoru na Vrchu sv. Kříže, které předložíme ke schválení Zastupitelstvu městské části Praha 3, aby v budoucnosti nedocházelo k nesystémovým úpravám prostranství.

"Lidé dost často říkali, že je volby nezajímají. Že jsou otrávení, že se politici hádají a jak se k sobě nechovají slušně. Pokud by se problémy řešily z podstaty a slušně, lidé by k volbám přistupovali vstřícněji," říká nový senátor Jiří Růžička.