Rozhovor se starostou

/ Rozhovor se starostou

Michal Vronský: Praha 3 je domov, na kterém nám záleží

V roce 2022 vystřídal v pozici starosty stranického kolegu Jiřího Ptáčka, který se rozhodl podruhé na starostu nekandidovat. Michal Vronský (48) měl před sebou náročnou misi, ve které obstál. A chce v ní pokračovat i v následujících čtyřech letech, v letošních komunálních volbách na Praze 3 znovu stojí v čele koalice TOP 09 a Starostů. Jak hodnotí končící volební období v čele městské části? Co se podařilo, a co chce naopak ještě dotáhnout? A jaké to vůbec je, být starostou tak velké městské části, jakou Praha 3 je? Dozvíte se ve velkém a velmi otevřeném rozhovoru přímo s obhajujícím starostou Michalem Vronským.     

Změnil se po čtyřech letech v pozici starosty nějak váš vztah k Praze 3? Vidíte ji třeba jinak než dřív? 

Praha 3 byla a vždy bude součástí mého života. Narodil jsem se tu, žiju tady, stejně jako tady žila polovina mé rodiny minimálně posledních 100 let. Narodily se tu i mé dvě děti, které tu vyrůstají a chodí do školy. Praha 3 je tedy pro mě primárně domovem, a na tom se nic nezměnilo ani poté, co jsem se stal starostou. 

Můj vztah k naší městské části se vlastně spíš prohloubil. Připadám si s Prahou 3 ještě víc srostlý.`Prakticky každé místo, kam na Praze 3 přijdu, mi připomíná něco, co zde řešíme, rozvíjíme nebo opravujeme.

Jaké byly začátky vaší práce v pozici starosty? Zaskočilo vás něco, nebo jste na tuto funkci byl připraven? 

Upřímně, začátky byly hodně těžké. A to si myslím, že jsem měl spoustu předpokladů, aby mě ta práce nezaskočila. Prahu 3 znám jako své boty, vždy jsem byl aktivním občanem, který se o věci kolem sebe zajímal. Měl jsem i hodně let zkušeností z místní komunální politiky, dost věcí jsem se naučil od svého předchůdce Jiřího Ptáčka. Přesto jsem ale zjistil, že na práci starosty, a zvlášť takhle velké městské části, vás úplně stoprocentně nedokáže připravit nic. Musí se to zažít, je to nepřenositelná zkušenost. 

Byl jste pod velkým tlakem? 

Ano, ten tlak byl a pořád je obrovský. A hlavně permanentní. Starostou je člověk 24 hodin, sedm dní v týdnu. Další věc je, že já jsem sice věděl, co a jak funguje tady na radnici nebo místních úřadech. Věděl jsem, na koho se s čím obrátit. Něco jiného ale byla komunikace třeba v rámci hlavního města, kdy jsem se musel hodně věcí učit za chodu. I díky kolegům z TOP 09 a Starostů jsem to ale poměrně rychle zvládl.   

Co vás jako starostu nejvíc překvapilo? Pozitivně, ale i negativně. 

Jako první pozitivní věc mě napadají reakce od lidí. Samozřejmě ty hezké, pochvalné. Často přicházejí od starších občanů, kteří vezmou do ruky tužku a papír a napíší mi dopis. Poděkují, upozorní třeba na nějaký problém, který je trápí, ale obecně jsou spokojení a vděční. Takové dopisy, emaily nebo zprávy mě vždy dokáží pozitivně nabít.

Negativní překvapení vlastně taky souvisí s reakcemi lidí, primárně ale na sociálních sítích. I tam je mnoho pozitivních komentářů a zpráv, ale taky mnoho negace, výčitek, a bohužel také vulgarit a urážek. A jelikož jsem jen člověk, tak to na mě ze začátku hodně působilo. 

Jak jste se tímhle fenoménem dnešní doby dokázal vyrovnat? 

Nemám problém nahlas říct, že jsem vyhledal odbornou pomoc. Našel jsem si psychoterapeuta a s jeho pomocí se učil tento tlak zvládat, vyrovnávat se s kritikou, umět rozlišovat, co je a co naopak vůbec není relevantní, a jak to v sobě zpracovávat. Neříkám, že je to cesta pro každého, ale pro mě to fungovalo. A doporučil bych každému, kdo v životě řeší něco obtížného a má pocit, že se točí v kruhu, aby se nebál si říct o pomoc, včetně té odborné. Není na tom nic špatného a vůbec to neznamená, že jste selhali. 

Když jste mluvil o tlaku ze sociálních sítí, jak se ke komunikaci coby starosta na těchto kanálech stavíte? 

Je to určitě dobrá platforma, na které lze občany informovat o tom, co se na Praze 3 děje, co se připravuje nebo co se koná za akce. Stejně tak se snažím, aby když se mě někdo na Facebooku nebo Instagramu na něco relevantního zeptá, abych odpověděl. 

Zároveň ale na rovinu říkám, že není v silách starosty zde odpovídat každému. To bych opravdu nemohl dělat nic jiného. Můj tým monitoruje diskuze na sítích, a když se objeví něco, na co je potřeba reagovat, snažím se to dělat. Jinak mám ale opravdu příliš mnoho práce, kterou nechci a nemohu zanedbávat. Komunikuji zároveň i s občany, kteří nejsou aktivní na sociálních sítích, ale píší mi třeba emaily, zmíněné dopisy, nebo se s nimi potkávám na akcích… 

…nebo na ulici? Zastavují vás lidé, když jdete po ulici? 

Stává se to. A já se snažím, abych nikoho neodbyl a aspoň pár vět s ním prohodil. Někdy samozřejmě třeba spěchám na schůzku, tak si vezmu alespoň kontakt. Taky mě občas zastavují, když večer venčím psa nebo jdu s rodinou. To se spíš snažím, abychom si právě vyměnili kontakty a později si napsali nebo zavolali. Ale beru to tak, že to k práci starosty patří, a primárně jsem rád, že se s občany mohu takhle potkávat v místě, kde všichni žijeme. 

Pojďme se ale podívat blíž na ty necelé čtyři roky, co jste starostou. A možná i na celých osm let, co Praze 3 vládne koalice TOPSTAN. Jak se Praze 3 daří?

Těch osm let představuje změnu. Zásadní změnu v mnoha ohledech a v tom, co se nejen na městské části, ale na samotné radnici děje. 

Ne každý si to možná pamatuje, ale před rokem 2018 byla radnice Prahy 3 taková uzavřená věž obklopená mlhou, ze které se k občanům dostávalo jen to, co si její vládci přáli. A opačným směrem, tedy od občanů k radnici, nepronikalo téměř nic. My jsme tuhle mlhu rozehnali, věž jsme odemkli a dveře nechali otevřené. 

Z radnice se stala maximálně transparentní a otevřená instituce. Někomu se to může zdát marginální, ale opak je pravdou. 

Proč je to podle vás tak důležité? 

Protože žijeme v době, kdy jsou instituce bohužel zpochybňovány, nabourávány a rozkládány zvenku i zevnitř. V přímém přenosu se díváme na to, jak se do nich dosazují různí kamarádíčkové nebo příbuzní, a jak kvůli tomu důvěra občanů v instituce i stát upadá. Proto je pro mě osobně otevřená, transparentní a důvěryhodná radnice Prahy 3 naprosto klíčová. 

Co dál se podle vás změnilo, když se za těmi osmi lety ohlédnete? 

V prvním volebním období od roku 2018 do 2022 jsme stabilizovali rozpočet. Zase, dnes se to může zdát jako samozřejmost, ale v předešlých obdobích tomu tak rozhodně nebylo. Městská část žila dlouhodobě na dluh, respektive z prodejů vlastního majetku. To jsme zásadně změnili, udělali jsme sice někdy bolestivé, ale ve výsledku důležité kroky, které snížily provozní výdaje. 

Nastolili jsme zdravé financování městské části. A jen díky tomu můžeme v tomto volebním období investovat stovky a stovky milionů korun do veřejného prostoru, oprav náměstí a parků, rozšiřování školních kapacit a dalších projektů.   

Praha 3 skutečně v posledních letech hodně investuje do vlastního rozvoje. Na co se primárně zaměřujete? 

Velký důraz klademe na veřejný prostor, protože tam vznikají sousedské vazby, kterými je Praha 3 proslulá a my je chceme udržovat. Na náměstích, v parcích, na lavičkách, tam všude se lidé potkávají. Aby tomu tak mohlo být, musí tato místa opravdu vybízet k tomu, aby tady lidé chtěli svůj volný čas trávit. 

Důležité je, že pro nás není žádné místo na Praze 3 moc malé nebo moc velké. Proměnou prošlo největší náměstí naší městské části, tedy Jiřího z Poděbrad, ale prochází jí i malý plácek na Chmelnici, kde spolupracujeme s místními aktivními občany. Zrevitalizovali jsme Žižkovo náměstí, Tachovské náměstí, Kostnické náměstí. Rozsáhlou revitalizací prochází park Židovské pece. A další revitalizace chystáme. 

Hodně se v Praze mluví o kapacitách škol. Jako městská část máte na starost mateřské a základní školství. Jak je na tom Praha 3 v tomto směru? 

Možná to někoho překvapí, ale velmi dobře. A to z několika důvodů. 

V posledních letech jsme investovali do nových kapacit mateřských škol. Osobně jsem hrdý na první lesní školku na Praze 3, kterou jsme před 2 lety otevřeli. Když jsem s tímto nápadem přišel, vypadalo to skoro jako nezrealizovatelná mise. Postavit lesní školku v širším centru Prahy? Spoustu problémů a překážek, které je potřeba překonat. Nám se to ale povedlo. Ve stejné době jsme navíc převzali a otevřeli novou mateřskou školu na Vackově, kterou v rámci příspěvku na veřejnou vybavenost postavil developer.  

Před pár měsíci jsme navíc zahájili stavbu úplně nové mateřské školy Jeseniova. I tento projekt byl velmi složitý a jeho realizace se musela o něco odložit, ale jsem rád, že už stavíme. Stejně tak jsme se začátkem léta začali s půdní vestabou na základní škole na Jarově, kde díky tomu dojde k dalšímu rozšíření kapacit. 

A je Praha 3 z pohledu školních kapacit připravena i na avizovaný rozvoj lokality na Nákladovém nádraží Žižkov? 

Ano, to je další důvod, proč nemáme v tomto směru žádné obavy. Kolega místostarosta Pavel Dobeš odvedl při vyjednávání a přípravě rozvoje nákladového nádraží výbornou práci a nyní už je jasné, že jak se zde bude průběžně stavět, budou developeři i město budovat také nové školky a školy. Konkrétně tu postupně vznikne pět mateřských a dvě základní školy. 

Sledujeme navíc samozřejmě demografickou křivku, která nám z hlediska kapacit mateřských a základních škol říká, že tady Praha 3 opravdu nebude mít problém. Naopak budeme mít dostatek kapacit ve školkách i pro dvouleté děti. 

Je zcela evidentní, že mnohem větší výzvou pro nás bude stárnutí populace.

V jakém smyslu? 

Zvyšující se počet seniorů a seniorek bude vytvářet čím dál větší tlak na pečující rodiny nebo blízké, na pečovatelskou službu i na kapacity domovů pro seniory. Tento tlak pociťujeme už dnes, ale v budoucnu bude výrazně narůstat. 

Naší výhodou samozřejmě je, že známe demografický vývoj a můžeme na něj reagovat už teď a v následujících letech. Musíme posílit individuální péči v rodinách, podporovat pečující osoby a rodinné příslušníky. K tomu je nezbytné posílit naši pečovatelskou službu, která s touto péčí pomáhá a rodinám odlehčuje. Musíme rozšiřovat a budovat denní stacionáře a pobytová centra, kde mohou senioři trávit čas v komunitě. A v neposlední řadě musíme posílit kapacity domovů pro seniory. 

Na tom všem jsme už začali pracovat. V přípravě je například projekt bytového domu Červený dvůr, který připravuje přímo městská část a který je v příštím volebním období potřeba tlačit a posouvat dopředu. 

Když se ohlédnete zpět, zvládl byste vyjmenovat tři projekty nebo věci, které se povedly a na které jste vy osobně hrdý? 

Jak už jsem zmiňoval, nic pro nás není moc malé, ani moc velké. Kdybych měl začít tím větším, tak musím určitě říct kompletní rekonstrukci Tachovského náměstí. Ze špinavého, zarostlého a nevlídného místa jsme udělali náměstí, kam lidé chodí a tráví zde volný čas. Navíc je to moje srdcovka, protože impulzy k jeho revitalizaci jsme společně s manželkou začali radnici dávat už někdy před 15 lety. Tehdy se ale z radnice ozývalo jen ohlušující ticho. Sami jsme proto nechali připravit návrhy revitalizace od čtyř různých architektů. Jeden z nich jsme pak ve vedení radnice vybrali, zaktualizovali a zrealizovali. 

Hrdý jsem také na záchranu hospůdky na Parukářce, což sice patří k těm menším věcem, o to ale důležitější svou symbolikou a významem pro místní lidi. Díky tomu, že se mi podařilo po náročných jednáních vyřešit 20 let trvající spor, zůstane tohle ikonické místo součástí Prahy 3 a její jedinečné atmosféry. 

Z poslední doby také musím zmínit projekt asistentů prevence kriminality. Reagovali jsme tím na potřebu řešit bezpečnost v ulicích a veřejných místech Prahy 3. Od doby, co zde máme asistenty prevence kriminality, dokázali tito proškolení a zkušení pracovníci vyřešit už stovky, možná tisíce případů. Typicky jde o vykazování z laviček kvůli pití alkoholu nebo vysvětlování lidem, že si po sobě musí uklidit. Ano, stále to není dostačující, ale tohle jsou stovky případů, kdy bylo zabráněno různým přestupkům. 

Téma bezpečnosti a čistoty je na Praze 3 poměrně dost diskutované. Lidé si v některých částech města stěžují na lidi bez domova, narkomany či nepořádek…

Je to tak. A chci tady jednoznačně říct, že ten problém vnímáme a že pokud to někoho mrzí, tak jsem to já. Ono není příjemné, když investujete stovky milionů korun do zvelebování veřejného prostoru, a pak vám to kazí jednotky nebo desítky lidí, kteří neberou ohledy na své okolí. A nebo jsou v těžké životní situaci. Ta problematika je hrozně složitá a je také dobré říct, že tohle je potřeba řešit systémově, nejen na městské části. 

Což ale neznamená, že to neřešíme. Naopak. O asistentech prevence kriminality už jsem mluvil, důležitou složkou je i městská policie. A nebudeme si lhát do kapsy, její kapacity nejsou dostatečné. Nám se podařilo sbor městských strážníků na Praze 3 stabilizovat, ale aby se situace zlepšila, musíme ho ještě posílit. Jednoduše řečeno, potřebujeme více městských policistů v ulicích. K tomu jim ale musíme nabídnout něco víc, díky čemu se zájemci rozhodnou jít právě k nám na městskou část. 

Jak se ukazuje, bydlení není dostatečně lákavým benefitem, proto chceme městské policii poskytnout finance navíc, které by mohla použít na odměny strážníkům. Slibuji si od toho větší atraktivitu služby na Praze 3, více strážníků v ulicích a tím pádem zvýšení bezpečnosti. 

A čistota? 

Zde jsme hodně aktivní, založili jsme městskou společnost Čistá trojka, do které postupně investujeme více peněz a rozšiřujeme její kapacity a služby. Postupně si díky tomu přebíráme starost o úklid na Praze 3. Naším cílem je v příštích letech další rozvoj Čisté trojky, a to až do stavu, kdy v problematice úklidu našich ulic a veřejného prostoru budeme soběstační.

Už od vás zaznělo hodně projektů, které se v předchozích 8 letech podařily. Je ale něco, co jste chtěli, ale nepovedlo se to zrealizovat? 

Určitě, nikdy se nepodaří vše na sto procent. Třeba náměstí Jiřího z Lobkovic jsme už chtěli mít také zrekonstruované, ale museli jsme řešit mnoho neočekávaných problémů. Teď už ale máme hotový projekt a v příštím volebním období by se i toto náměstí mělo proměnit. 

Velkou výzvou, zatím nevyřešenou, je taky Prokopovo náměstí. To je specifické tím, že ho jako jediné na Praze 3 spravuje hlavní město. Pro to je ale toto náměstí příliš malé a jeho revitalizace není pro hlavní město prioritou. Proto bych chtěl, abychom Prokopovo náměstí získali do správy a zrekonstruovali ho. 

Úplně spokojený nejsem ani s částí dolního Žižkova podél Husitské ulice. Tato vstupní brána na Prahu 3 dnes není v dobré kondici, jsou tu prázdné výlohy nebo různé reklikty minulosti. A zatím se nám nedařilo tuto část Žižkova pozvednout. Teď děláme kroky k tomu, aby zde byla lepší prostupnost a dostávali se sem lidi, kteří budou zase motivovat podnikatele a provozovatele obchodů a služeb k činnosti. Po dlouhé přípravě budeme příští rok stavět schody, které propojí Jeronýmovu ulici a cyklostezku. Podařilo se nám taky vykoupit pozemky mezi Příběnickou a Husitskou, což nám umožní toto místo zrevitalizovat a vybudovat lepší propojení pro pěší a cyklisty mezi Florencem i Masarykovým nádražím a Prahou 3. Pokračovat musíme také v projektu Domu tance, který by také tuto oblast výrazně pozvedl.      

Lidé se také často ptají na park na Ohradě a jeho revitalizaci…

Je to tak, i tady cítím jistý dluh, jakkoliv to má relevantní důvody. Ohradu řešíme už dlouho, bohužel se objevily problémy s toaletou. Její potřebnost nám vyšla z participace s občany a chceme ji zde mít, jenže připojení k odpadu je na tomto místě komplikované. Ale posouváme se a i revitalizace parčíku na Ohradě by se měli lidé dočkat. Mimochodem, připravujeme zde také originální herní prvky, které budou inspirované operací Anthropoid. 

Do říjnových voleb jdete už potřetí v koalici s hnutím Starostové. Evidentně toto spojení na Praze 3 funguje. Jak si to vysvětlujete a v čem je síla této koalice? 

Tu největší sílu vidím v tom, že se v TOPSTANu potkali lidé, kteří se o dění na Praze 3 zajímali ještě před vznikem těchto dvou politických uskupení, tedy TOP 09 a Starostů. Často se zde narodili a žijí tu většinu svých životů. Věděli o sobě, spolupracovali, a nakonec to vyústilo ve spojení pod značkou TOPSTAN.

Důležité pro naše dobré fungování je paradoxně i to, že i když máme na spoustu věcí stejné nebo podobné názory, ne úplně na všem se shodneme. To nás ale nutí o problémech a jejich řešení diskutovat, hledat východiska. To nás posouvá kupředu. 

A v neposlední řadě, Praha 3 je pro nás prostě domov. Domov, na kterém nám záleží. Který chceme, aby se posouval, aby se zlepšoval a všem se nám tu dobře žilo. Nikdy to nebylo a není jen o starostovi, tedy o mně. Pavel Dobeš, Pavel Křeček, Jiří Ptáček, Robert Pecka, Petra Sedláčková, Zdena Štěpánková a spoustu dalších lidí z našich řad a z různých částí Prahy 3 dlouhodobě pracuje na tom, aby byla Trojka skvělým místem k životu. Baví nás to, naplňuje nás to. A chceme v tom pokračovat.